Náš příběh
Jak to všechno začalo...
V roce 2006 se rada starších usnesla, že bychom si mohli konečně (zase po letech) pořídit pejska. Začali jsme projíždět psí encyklopedie - nechtěli jsme ani oříška ani psa s modrou krví, až jsme při listování narazili na plemeno basenji. V první řadě nás zaujalo svým netradičním vzhledem a neméně i popisovanými vlastnostmi, které, nebudu lhát, byly spíše výzvou, než něčím, co bychom od psa vyžadovali :D Ale i přesto jsme neváhali déle, než bylo nutné a začali jsme si zjišťovat další informace.
Tou dobou jsme kontaktovali paní Miklišovou (ch. st. Ekibondo), která zrovna jela na nakrytí se svou fenkou Eliškou, a předběžně si zarezervovali fenečku. Ve vrhu se ale narodili skoro samí pejsci a na nás fenka nezbyla. Byli jsme odkázáni na paní Hofmanovou v jejíž ch. st. Bena Makima se 14. 12. 2006 narodilo 5 krásných štěňátek a my jsme měli tu čest vybrat si první. Hned se nám zalíbila fenečka s hvězdičkou na čele a když byl prckům měsíc, jeli jsme se podívat. Co dodat, další měsíc, než byla štěňátka dost stará k vyzvednutí, byl nekonečný...
Den se sešel se dnem a 2. 2. 2007 jsme si konečně mohli dojet pro našeho nového člena rodiny. Paní Hofmanová nás vybavila vším potřebným pro štěňátko - dostali jsme papíry, dečku, plyšáka, obleček, plínku na zem a další nezbytné věcičky pro psí mimčo. Kimulka se ještě naposledy proběhla s maminkou Haiyou po zahradě a vyrazili jsme na cestu domů. Kimulka si pak paní chovatelku celý život pamatovala tak dobře, že se tetelila jako malé štěně pokaždé, když ji na basenji srazu každý rok potkala.
Doma se Kimulka rozkoukala brzo. Očmuchala všechny rohy, hned si označila, že tam už bydlí a vyváděla blbiny, jako by s námi byla odjakživa. Aby se jí v noci nestýskalo, spinkala se mnou první noc v posteli... a pak i tu druhou... a pak už nikdy nespala jinde :D
Nutno říct, že prvních pár měsíců s tou malou demoliční četou bylo divokých.... celý život ji pak držela láska ke klacíčkům (mj. její domácí přezdívkou byla "paní Klacíčková" (a taky "parfumérka")).
Jak tak plynul čas, Kimulka se (mírně) uklidnila. Stala se z ní dáma s vrozenou moudrostí. Ve dvou letech nám přivedla na svět štěňátka která byla samozřejmě ta nejlepší pod sluncem. Protože nám Kimulka už před štěňátky připadala občas posmutnělá, že je často sama, rozhodli jsme se jí pořídit parťáka. Ve vrhu se jí narodil i jeden trikolórní pejsek, který s námi nakonec po všech peripetiích zůstal.
Aramisek...Byl éro snad ještě větší, než jeho maminka. Tak trochu jsme zanedbali slušnou výchovu od štěňátka (prostě benjamínek), tak se naučil samé lotroviny. Netřeba vyjmenovávat, co všechno doma vyvedl. Obuvnické řemeslo ho drželo poměrně dlouho.
Aramis se postupem času umoudřil a stal se panem starostou v domácnosti. Na svoji funkci zapomene jen když je doma s Flajkem, to spolu blbnou jak děcka.
Co čert nechtěl, v březnu 2010 Kimulku srazilo auto. Její život visel na vlásku. Bylo to tehdy o fous, ale Kimulka to dala. Zlomený loket se sešrouboval, překousaný jazyk sešil a jakš tak to šlo. Nikdy už ale nebyla nožka po zranění 100%, a Kimulka zůstala kulhavá (ovšem jen do doby, než spatřila zajíce!). V lokti se jí časem vytvořila artróza...
Aby zdravotních problémů našich basenjíků nebylo málo, přišla na řadu Dabunka.... myslela si, že přírodní bohatství je lepší než domácí masíčko, tak si zase jednou venku šmákla a uvízl ji obratel v jícnu. Dlouho se tvářila jako že nic, jen vypadala že jí občas není dobře. Bohužel diagnostika tehdy nebyla dost rychlá a když se na to příšlo, byla už dabunka na pokraji svých sil Naživu ji udržovaly už jen kapačky s výživným roztokem. Svůj tuhý kořínek ovšem nezapřela, zabojovala a i takto slaboučká zvládla v narkóze odstranění kosti z jícnu... A aby toho nebylo málo, zrovna tou dobou přibylo doma (tehdy ještě u samotné Vlaďky) doma štěně. To aby se jí lépe rekonvalescencovalo. A tak začala Dabunka svou novou etapu života s Flaječkem.
Ty dva, Vlaďku a taťku, život přivál na Dolní Moravu, kde podnikají v malém penzionku s restaurací. Říkejme jim "Dolnomoraváci" ...Jednou si tak jeli na výstavu podívat se na basenjíky, kde potkali Horákovy (ch. st. Lady Congo), mající s sebou štěně, které mělo dle původního plánu jít do Spojeného království. Bohužel (nebo bohudík?) se z anglána se vyklubal trochu pan ňoumán, a tak se export nekonal. Štěňátku se ale velice líbilo na klíně taťky, čehož si Horákovi dobře všimli a bylo rozhodnuto. Na druhý den přijeli i s Nelinkou na Dolní Moravu a už ji tam nechali. A tak přišla Dolní Morava k dalšímu bubákovi, který tam přistál jako blesk z čistého nebe. Nelinka je dlouhonožka rychlá jak střela, ale když na to příjde, klín je její nejoblíbenější pelíšek.
Rok 2017 MÁME DOMA KOČKU
Panička konečně haluzácky dokončila školu a hrnula se do práce. S časem už to nebyla taková hitparáda jako dřív, člověk trochu s nástupem do práce vystřízliví z free studentského života. Jedno běžné pondělní ráno v práci bylo asi 3 měsíční trikolórní kotě po úraze, které se mělo nechat uspat. Ve zkratce - od té doby chodíme na procházky ve 3 a zlobíme naši kočku Rozárku. Nutno dodat, že teď už ostřílená, sebevědomá, polovenkovní kočka nám v kotěcím věku taky dokázala připravit perné chvilky, když celý den nepřišla domů, nebo měla hysterák, když venku jen trochu zafoukal vítr a zašustilo listí....
Kimulka časem kulhala více a více a moc možností co dělat dále nebylo a tak prodělala další operaci. I přesto ale musela začít brát dlouhodobě analgetika, která jí, bohužel, po čase způsobila trvalé a nezvratné poškození ledvin. Její celkový zdravotní stav se postupně zhoršoval a během necelých dvou let od prvního zjištění chronického selhání ledvin nám Kimulka předčasně odešla do psího nebíčka ve svých 12,5 letech. I když to rvalo srdce, museli jsme jí 11.5.2019 pomoct přejít za duhový most. Nejde popsat slovy, jak bylo prázdno po kimulce trýznivé. Trvalo přes půl roku, než jsem se odvážila myslet na to, že bychom pořídili sobě i Aramiskovi další parťačku.
Jednoho dne, kdy už byly myšlenky na nového psíka stále nutkavější, na mne na facebooku vykouklo něco tak roztomilého, láska na první pohled, Regina Mysterious Talisman (po brzkém zjištění Kimulčina pravnučka), krásná červenobílá holčička. Ta se prostě narodila pro nás.
Trable ohledně Talisčina dovozu by vystačily na samostatný příběh - import z Běloruska se odehrával v době "koronakrize" a už jsme mysleli, že je snad nemožné ji k nám dopravit. Ale nakonec vše dopadlo dobře a Taliska 4.2.2020 úspěšně přistála na pražském letišti v Ruzyni.
Den se sešel se dnem a Aramiskovi začalo pokulhávat zdraví. Nejdříve to začlo občasným vykvíknutím u polykání tuhých pamlsků, tak mu začalo selhávat srdíčko a když už bylo vidět, že při papání kvůli nádoru v krku trpí silnými bolestmi, nezbylo mi, než mé další psí lásce pomoci do psího nebíčka, aby už netrpěl déle, než bylo zdrávo. Tak dne 15.9.2022 skončila pomyslná životní etapa s mými prvními dvěma basenjíky.
Teď už mě v posteli utlačuje jenom Talismanka, ale ta to se svými dlouhými nožkami zvládne i za tři.